Honduras, plným názvem Honduraská republika (), je stát ve Střední Americe. Na západě hraničí s Guatemalou, na jihozápadě se Salvadorem, na jihovýchodě s Nikaraguou, na jihu ve Fonseckém zálivu s Tichým oceánem a na severu s Karibským mořem. Čtyři pětiny území jsou hornaté, zbytek vyplňují dvě úzké pobřežní nížiny, tvořené náplavovými rovinami. Podnebí je tropické, v horských oblastech mírné. Honduras se dělí do 18 departementů, na ploše 112 000 km² žije 11 milionů obyvatel. To z něj činí druhou nejrozlehlejší a druhou nejlidnatější zemi Střední Ameriky. Hlavním a největším městem je Tegucigalpa, mezi další významná města patří San Pedro Sula, Choloma a La Ceiba. Přes čtyři pětiny obyvatel jsou mestici, 8 % běloši, 7 % domorodí indiáni a 1 % černoši. Úředním jazykem je španělština, velká většina obyvatel se hlásí ke křesťanství.
Honduras byl před španělskou kolonizací v 16. století domovem několika významných mezoamerických kultur, zejména Mayů. Španělé sem přinesli katolicismus a dnes převládající španělštinu, spolu s četnými zvyky, které se smísily s domorodou kulturou. Honduras získal nezávislost v roce 1821 a od té doby je republikou, i když neustále čelí mnoha sociálním nepokojům a politické nestabilitě a zůstává jednou z nejchudších zemí západní polokoule. V roce 1960 byla severní část Pobřeží Moskytů Mezinárodním soudním dvorem převedena z Nikaraguy do Hondurasu.
Na počátku 20. století byl Honduras ovládán nadnárodními zemědělskými společnostmi, jejichž zájmy byly vojensky chráněny Spojenými státy americkými. Termín „banánová republika“ byl původně vytvořen k popisu politicky nestabilní demokracie Hondurasu ovládané korporacemi. Civilní vláda země byla svržena vojenským pučem v roce 1963 a v roce 1979 se země vrátila zpět k civilní vládě. Spojené státy americké obnovily svou vojenskou přítomnost v Hondurasu v 80. letech a využily Honduras jako základnu pro operace proti nikaragujské vládě v Sandinistické revoluci. Vojenský převrat v roce 2009 svrhl tehdejší vládu a kontroverze vyvolaly tvrzení o volebních podvodech v následujících prezidentských volbách v letech 2013 a 2017. I poslední prezidentské volby v roce 2025 doprovázelo obvinění z podvodů a volebních zásahů ze strany Spojených států amerických.
Honduras je unitární prezidentská republika, hlavou státu je prezident, zákonodárnou moc má jednokomorový národní kongres. Je to rozvojová země, jedna z nejchudších zemí západní polokoule, která má druhé nejnižší HDP na obyvatele v paritě kupní síly mezi zeměmi Latinské Ameriky a Karibiku. V indexu lidského rozvoje se umístil na 139. místě. Celkem 60 % obyvatelstva Hondurasu žije v chudobě a 38 % v extrémní chudobě (2025), země je ekonomicky nejvíce nerovná v celé Latinské Americe. Hospodářství země je převážně zemědělské, což ji činí obzvláště zranitelnou vůči přírodním katastrofám, jako byl hurikán Mitch v roce 1998. Honduras je známý svými bohatými přírodními zdroji, včetně nerostných surovin, kávy, tropického ovoce a cukrové třtiny, stejně jako rostoucím textilním průmyslem, a je místem s velkou biodiverzitou. Honduras je členem Organizace spojených národů, Světové obchodní organizace, Hnutí nezúčastněných zemí, Středoamerického parlamentu, Středoamerického integračního systému a Mezinárodního trestního soudu.
Název Doslovný význam slova Honduras je ve španělštině „hlubiny“. Název by se mohl vztahovat buď k Trujillské zátoce jako kotvišti, slovu fondura v leonském dialektu Španělska, nebo k údajnému výroku Kryštofa Kolumba „Gracias a Dios que hemos salido de esas honduras“ („Díky Bohu, že jsme opustili ty hlubiny“), který měl pronést poté, co přistál během tropické bouře na výběžku, jenž byl podle toho pak pojmenován Gracias a Dios.Davidson traces it to Herrera.
Před rokem 1580 se název Honduras vztahoval pouze na východní část provincie a Higueras na západní část. Teprve na konci 16. století se název Honduras začal používat pro celou provincii. Dalším raným názvem byl Guaymuras, který byl v roce 2009 obnoven jako název pro politický dialog, který se konal v Hondurasu.
Dějiny V západní části Hondurasu nedaleko hranice s Guatemalou se nacházelo v předkolumbovské době město Copán, které bylo jedním z center Mayské kultury. Město pocházelo z doby přelomu letopočtu, což ukazuje na staré osídlení oblasti a na vysoký stupeň civilizace v ní.
Pro západní civilizaci byla země objevena Kryštofem Kolumbem, který spatřil břehy Hondurasu v roce 1502 během jedné ze svých objevitelských cest. Po španělském objevení oblasti se země brzy stala součástí španělského impéria jako součást generálního kapitanátu Guatemala.
Honduras vyhlásil nezávislost na Španělsku 15. září 1821. O rok později byl vzniklý stát podroben Mexikem. Mezi lety 1823 a 1839 byl součástí Spojených středoamerických provincií. Během 19. století proběhlo několik dalších nepříliš úspěšných pokusů o vytvoření federace středoamerických států.
Po získání nezávislosti se Honduras dostal pod vliv amerických společností jako United Fruit Company, byl řazen mezi takzvané. „banánové republiky“. V roce 1969 vyvrcholilo dlouhodobé napětí mezi Hondurasem a Salvadorem v několikadenní Fotbalové válce.
V 80. letech 20. století do země uprchlo mnoho válečných uprchlíků ze Salvadoru a Nikaragui, kteří utíkali před salvadorskou občanskou válkou a nikaragujskou revolucí. V roce 1998 zemi těžce postihl hurikán Mitch.
V roce 2009 došlo k převratu, při kterém byl armádou svržen prezident Manuel Zelaya, který se snažil prosadit referendum o změně ústavy, povolující mu se znovu ucházet o post prezidenta v nadcházejících volbách. Novým prezidentem se de facto stal tehdejší předseda parlamentu (prezident Národního Kongresu), Roberto Micheletti.
V prezidentských volbách v listopadu 2009 zvítězil kandidát opoziční Národní strany Hondurasu Porfirio Lobo Sosa, který získal více hlasů (56 %) než vládní kandidát Liberální strany Hondurasu Elvin Ernesto Santos Ordóñez. Do úřadu nastoupil na konci ledna 2010. V červnu 2009 svržený prezident José Manuel Zelaya Rosales výsledky voleb odmítl, společně s ním výsledky voleb též neuznaly Venezuela, Argentina a Brazílie. V roce 2021 byla zvolena prezidentkou Xiomara Castrová, čímž se levice vrátila k moci poprvé od převratu v roce 2009. Uprostřed obvinění z podvodů a volebních zásahů ze strany Spojených států amerických vyhrál prezidentské volby v roce 2025 Nasry Asfura a koncem ledna 2026 se ujal funkce.
Státní symboly Vlajka
Honduraská vlajka je tvořena listem o poměru stran 1:2 se třemi vodorovnými pruhy, krajní jsou modré, prostřední bílý. Uprostřed, v bílém pruhu je pět modrých hvězd, sestavených do tvaru písmene X.Honduraská vlajka na Flags of the WorldZpravodaj Vexilolog č. 59, únor 2016
Znak
Honduraský státní znak je tvořen oválným štítem, ve kterém je zobrazena pod modro-bílou oblohou bílo-hnědá pyramida, vystupující z modrých vod. Před ní je vulkán (přirozených barev) s dvěma červeno-hnědými hrady po stranách, nad vulkánem obloha s duhou a vycházejícím, rudým, zářivým sluncem. Oválný štít je lemován textem REPUBLICA DE HONDURAS, LIBRE, SOBERANA E INDEPENDIENTE () a 15 DE SEPTIEMBRE 1821 (). Nad štítem je umístěn toulec plný barevných šípů, na který jsou připevněny dva rohy hojnosti plné ovoce a květů. Pod štítem je vyobrazena krajina se dvěma skupinami stromů (na heraldicky pravé straně jehličnaté a nalevo listnaté). Napravo pod stromy jsou dva vstupy do dolů, uprostřed pod štítem několik pracovních nástrojů.
Geografie upright=1.8|náhled|Mapa Hondurasu Honduras je země je na severozápadě Střední Ameriky. Na západě hraničí s Guatemalou (délka hranice 256 km), na jihozápadě se Salvadorem (342 km), na jihovýchodě s Nikaraguou (966 km), na jihu ve Fonseckém zálivu s Tichým oceánem a na severu s Honduraským zálivem, velkým zálivem Karibského moře. S rozlohou 112 090 km² je po Nikaragui druhou nejrozlehlejší zemí Střední Ameriky. Leží mezi 13° a 15° severní šířky a 83° a 86° 30′ západní délky. Přibližně 80 % povrchu země má horský charakter, s úzkými nížinými rovinami podél pobřeží, tvořenými náplavovými rovinami. Velká nezastavěná nížinná džungle La Mosquitia leží na severovýchodě a hustě osídlené nížinné Valle de Sula na severozápadě. V La Mosquitia leží biosférická rezervace Río Plátano, zapsaná na seznamu světového dědictví, s řekou Coco, která odděluje Honduras od Nikaraguy. Další významné řeky odvádějící vodu do Atlantiku jsou Patuca a Ulúa, do Tichého oceánu teče Choluteca. Největší jezero v zemi je Yojoa. Ostrovy Islas de la Bahía a ostrovy Islas del Cisne leží u severního pobřeží. Podnebí je tropické, v horských oblastech mírné.
Mezi přírodní zdroje patří dřevo, zlato, stříbro, měď, olovo, zinek, železná ruda, antimon, uhlí, ryby, krevety a vodní energie. náhled|Topografická mapa Hondurasu
Topografie Honduras se skládá ze tří odlišných topografických oblastí: z rozsáhlé vnitrozemské vysočiny a dvou úzkých pobřežních nížin. Vnitrozemí, které tvoří přibližně 80 procent území země, je hornaté. Větší karibské nížiny na severu a tichomořské nížiny hraničící s Fonseckým zálivem se vyznačují náplavovými rovinami.
Vnitrozemské vysočiny Vnitrozemské vysočiny jsou nejvýraznějším rysem honduraské topografie. Tato horská oblast tvoří asi 80 % rozlohy země a žije v ní většina obyvatelstva. Vzhledem k tomu, že členitý terén ztěžuje průchodnost a obdělávání půdy, není tato oblast příliš rozvinutá. Půda je zde chudá: Honduras postrádá bohatý sopečný popel, který se vyskytuje v jiných středoamerických zemích. Až do počátku 20. století se ekonomika horské oblasti opírala především o těžbu a chov dobytka. vlevo|náhled|Lempira (v Hondurasu) Na západě se honduraské hory spojují s pohořím Guatemaly. Západní hory mají nejvyšší vrcholy, Pico Congolón s nadmořskou výškou 2 500 m a Cerro Las Minas, který je s nadmořskou výškou 2 870 m nejvyšší horou země. Honduraská hranice s El Salvadorem protíná vrchol Cerro El Pital, nejvyšší bod El Salvadoru vysoký 2 730 m. Tyto hory jsou pokryty lesy, převážně borovicovými.
Na východě se hory spojují s horami v Nikaragui. Ačkoli obecně nejsou tak vysoké jako hory poblíž guatemalské hranice, východní pohoří má několik vysokých vrcholů, jako je Montaña de la Flor (2 300 m), El Boquerón (2 485 m) a Pepe Bonito (2 435 m).
Jednou z nejvýraznějších charakteristik vnitrozemské vysočiny je prohlubeň, která se táhne od Karibského moře až k Fonseckému zálivu. Tato prohlubeň rozděluje horské hřebeny země na východní a západní část a poskytuje relativně snadnou dopravní cestu přes šíji. Prohlubeň je nejširší na svém severním konci poblíž San Pedro Sula a zužuje se, jak postupuje podél horního toku řeky Río Humuya. Prohlubeň nejprve prochází městem Comayagua a poté úzkými soutěskami jižně od města, kde se opět rozšiřuje a pokračuje podél hranic Salvadoru do Fonseckého zálivu.
Vnitrozemskou vysočinou jsou rozptýleny četná rovná údolí v nadmořské výšce 300 až 900 m, která se liší velikostí. Dno velkých údolí poskytuje dostatek trávy, keřů a suchých lesů pro chov hospodářských zvířat a v některých případech i pro komerční zemědělství. Samozásobitelské zemědělství bylo odsunuto na svahy údolí, s omezeními malých pozemků, primitivní technologií a nízkou produktivitou, které tradičně doprovázejí pěstování na svazích. Vesnice a města, včetně hlavního města Tegucigalpa, jsou ukryta ve větších údolích.
Vegetace ve vnitrozemských horských oblastech je rozmanitá. Většina západních, jižních a středních hor je pokryta otevřenými lesy, kde se střídají borové lesy s duby, křovinami a travnatými mýtinami. Hory na východě jsou převážně pokryty souvislými oblastmi hustých, listnatých stálezelených lesů. Kolem nejvyšších vrcholů se stále nacházejí zbytky hustého deštného pralesa, který dříve pokrýval většinu této oblasti.
Karibská nížina náhled|Pláž u vesnice Juan López (severní pobřeží Karibiku)