XVII. Mistrovství světa jezdců a 9. ročník poháru konstruktérů zahájila 22. května Grand Prix Monaka a po 9 závodech 23. října při Grand Prix Mexika byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1966 se stal Jack Brabham a v Poháru konstruktérů zvítězil Brabham.
Pohled na sezónu Tato sezóna byla první sezónou "třílitrové formule", která oproti předchozí sezóně zdvojnásobila maximální objem motoru. Britští konstruktéři byli nuceni poohlédnout se po jiných motorech poté, co Climax odstoupil ze závodů. Ferrari se zdálo být stejně dobře připraveno jako v roce 1961, ale John Surtees po vítězství ve Velké ceně Belgie tým po sporu v Le Mans opustil a přestoupil ke Cooperu. Podle nových předpisů nebyly vozy, které absolvovaly méně než 90 % závodní vzdálenosti, klasifikovány a nedostávaly body, i když skončily v první šestce. Maximální délka závodu byla také zkrácena z 500 km na 400 km.
Jack Brabham získal svůj třetí a poslední titul mistra jezdců, tentokrát ve voze vlastní výroby s motorem Repco V8 australské konstrukce. Vítězstvím v šampionátu ve vlastním voze se Australan Brabham stal prvním a (od roku 2022) jediným jezdcem, který kdy vyhrál mistrovství světa ve voze nesoucím jeho vlastní jméno (použité modely BT19 a BT20 navrhl Brabhamův obchodní partner Ron Tauranac). Je to také poprvé v historii mistrovství světa sahající až do roku 1950, kdy šampionát vyhrál jiný než evropský nebo britský vůz. Přestože Jack Brabham i jeho týmový kolega, Novozélanďan Denny Hulme, odstoupili z úvodní Velké ceny Monaka (kterou vyhrál Jackie Stewart s vozem BRM), Brabham se svým motorem Repco na bázi Oldsmobile zaskočil ostatní týmy svou rychlostí a spolehlivostí. "Black Jack" skončil v Belgii čtvrtý a poté vyhrál svůj první závod od Velké ceny Portugalska 1960, když vyhrál Velkou cenu Francie v Remeši (poslední závod Formule 1 na okruhu Reims-Gueux). Poté vyhrál další tři Grand Prix v Británii, Holandsku a Německu, čímž si připsal čtyři vítězství v řadě a prakticky si zajistil třetí vítězství v šampionátu (do šampionátu se počítalo pouze pět nejlepších výsledků jezdce). Hulme skončil v šampionátu jezdců čtvrtý s 18 body za druhé místo v Británii a třetí místa ve Francii, Itálii a Mexiku, Brabham vyhrál Mezinárodní pohár výrobců F1 se 42 body, 11 bodů před druhým Ferrari.
Bruce McLaren (Bruce McLaren Motor Racing, z něhož se později stal úspěšný tým McLaren, jediný tým z roku 1966 kromě Ferrari, který od roku 2021 stále působí ve Formuli 1) a Dan Gurney (Anglo American Racers) napodobili Brabhama tím, že postavili vlastní vozy, i když zpočátku s malým úspěchem.
BRM a Lotus používaly po většinu sezóny dvoulitrové motory, protože jejich třílitrové konstrukce nebyly připraveny. Nový motor H16 od BRM byl většinou neúspěšný, ačkoli Jim Clark s ním ve svém Lotusu 43 zvítězil ve Watkins Glen. Mistr světa z roku 1964 John Surtees byl kromě Jacka Brabhama jediným jezdcem, který v sezóně vyhrál více než jeden závod. Vyhrál druhý závod ve Spa-Francorchamps s vozem Ferrari a později zvítězil v posledním závodě v Mexico City s vozem Cooper-Maserati V12. Italský jezdec Ferrari Ludovico Scarfiotti dal Tifosi důvod k radosti, když si se svým Ferrari 312 dojel pro vítězství ve Velké ceně Itálie v Monze. Ferrari mělo v Monze dvojnásobné oslavy, protože Scarfiottiho týmový kolega Mike Parkes skončil se ztrátou 5,8 sekundy na druhém místě a jen o 0,3 sekundy nestačil na třetího Dennyho Hulma.
V éře závodů Grand Prix, kdy se bezpečnost jezdců teprve začínala řešit, zemřel na následky zranění po srážce s Jackym Ickxem během Velké ceny Německa na Nürburgringu Brit John Taylor.
Během Velké ceny Belgie na mokrém okruhu Spa-Francorchamps o délce 14,120 km havaroval budoucí trojnásobný mistr světa Jackie Stewart se svým vozem BRM ve vysoké rychlosti na Masta Kink. Stewart ležel 25 minut uvězněný pod svým vozem v kaluži vytékajícího paliva, když si Graham Hill i Bob Bondurant (oba vyjeli z okruhu nedaleko) vypůjčili divácké nářadí, aby Skota vyprostili. Po své havárii se Stewart stal velkým zastáncem zlepšení bezpečnosti jezdců nejen ve Velkých cenách, ale v automobilových závodech obecně, například díky výrazně lepšímu zdravotnickému zázemí na trati, které ve Spa v době jeho havárie prakticky neexistovalo.
Jack Brabham se díky svému třetímu titulu mistra světa jezdců (po vítězstvích v letech 1959 a 1960) posunul na druhé místo v žebříčku šampionů jezdců za pětinásobného šampiona Juana Manuela Fangia. Dalším trojnásobným vítězem by Jackie Stewart, který získal tituly v letech 1969, 1971 a 1973.
Týmy a jezdci TýmKonstruktérŠasiMotorPneumatikyJezdecZávody Bruce McLaren Motor RacingMcLaren-FordM2BFord 406 3.0 V8Firestone Bruce McLaren1, 8–9McLaren-SerenissimaSerenissima M166 3.0 V82, 4–5 Team LotusLotus-Climax33Climax FWMV 2.0 V8Firestone Jim Clark1–6 Geki7 Peter Arundell8 Pedro Rodríguez3, 9Lotus-BRM43 33BRM P75 3.0 H16 BRM P60 2.0 V88 Peter Arundell2–7, 9 Jim Clark7–9Lotus-Ford44Ford Cosworth SCA 1.0 L4Dunlop Gerhard Mitter6 Pedro Rodríguez6 Piers Courage6 Reg Parnell RacingLotus-BRM33BRM P60 2.0 V8Firestone Mike SpenceVšeFerrari246Ferrari 228 2.4 V6 Giancarlo Baghetti7 Brabham Racing OrganisationBrabham-RepcoBT19 BT20Repco 620 3.0 V8Goodyear Jack BrabhamVše Denny Hulme3–9Brabham-ClimaxBT22Climax FPF 2.8 L41–2 Chris Irwin4 Cooper Car CompanyCooper-MaseratiT81Maserati 9/F1 3.0 V12Dunlop Richie Ginther1–2 Jochen RindtVše Chris Amon3 John Surtees3–9 Moisés Solana9 Owen Racing OrganisationBRMP261 P83BRM P60 2.0 V8 BRM P75 3.0 H16Dunlop Graham HillVše Jackie Stewart1–2, 4–9 R.R.C. Walker Racing TeamBrabham-BRMBT11BRM P60 2.0 V8Dunlop Jo Siffert1Cooper-MaseratiT81Maserati 9/F1 3.0 V122–5, 7–9 DW Racing EnterprisesBrabham-ClimaxBT11Climax FPF 2.8 L4Firestone Bob Anderson1, 3–7 Scuderia Ferrari SpA SEFACFerrari246 312/66Ferrari 228 2.4 V6 Ferrari 218 3.0 V12Firestone Dunlop Lorenzo Bandini1–3, 5–8 John Surtees1–2 Mike Parkes3, 5–7 Ludovico Scarfiotti6–7 Anglo-Suisse Racing TeamCooper-MaseratiT81Maserati 9/F1 3.0 V12Firestone Jo Bonnier1–2, 5–9Brabham-ClimaxBT22Climax FPF 2.8 L43BT7Climax FWMV 1.5 V84 Team Chamaco CollectBRMP261BRM P60 2.0 V8Goodyear Bob Bondurant1–2, 4, 6–7 Vic Wilson2 Phil HillLotus-Climax25Climax FWMV 1.5 V8Firestone Phil Hill1McLaren-FordM3AFord 406 3.0 V82 Guy LigierCooper-MaseratiT81Maserati 9/F1 3.0 V12Dunlop Guy Ligier1–6 Anglo American RacersEagle-ClimaxMk1Climax FPF 2.8 L4Goodyear Dan Gurney2–6, 9 Phil Hill7 Bob Bondurant8Eagle-WeslakeWeslake 58 3.0 V12 Dan Gurney7–8 Bob Bondurant9 David BridgesBrabham-BRMBT11BRM P60 2.0 V8Goodyear John Taylor3–6 Shannon Racing CarsShannon-ClimaxSH1Climax FPE 3.0 V8Dunlop Trevor Taylor4 J.A. Pearce Engineering LtdCooper-FerrariT73Ferrari Tipo 168 3.0 V12Dunlop Chris Lawrence4, 6 Caltex Racing TeamBrabham-FordBT18Ford Cosworth SCA 1.0 L4Dunlop Kurt Ahrens Jr.6 Tyrrell Racing OrganisationMatra-BRMMS5BRM P80 1.0 L4Dunlop Hubert Hahne6Matra-FordFord Cosworth SCA 1.0 L4 Jacky Ickx6 Roy Winkelmann RacingBrabham-FordBT18Ford Cosworth SCA 1.0 L4Dunlop Hans Herrmann6 Alan Rees6 Matra SportsMatra-FordMS5Ford Cosworth SCA 1.0 L4Dunlop Jo Schlesser6 Jean-Pierre Beltoise6 Silvio MoserBrabham-FordBT16Ford Cosworth SCA 1.0 L4Dunlop Silvio Moser6 Honda R & D CompanyHondaRA273Honda RA273E 3.0 V12Goodyear Richie Ginther7–9 Ronnie Bucknum8–9 Chris Amon RacingBrabham-BRMBT11BRM P60 1.9 V8Dunlop Chris Amon7 Bernard White RacingBRMP261BRM P60 1.9 V8Dunlop Innes Ireland8–9
Závody započítávané do MS DatumGrand PrixNáhledAkceJezdecVůzStav MS1. GP 22. květen Monako Circuit de Monaco
(Výsledky)80x80pixelůZávod Jackie StewartBRM P83 Jackie StewartKolo Lorenzo BandiniFerrari 246Pole Jim ClarkLotus-Climax 332. GP 12. červen Belgie Spa-Francorchamps
(Výsledky)80x80pixelůZávod John SurteesFerrari 246 John SurteesKolo John SurteesFerrari 246Pole John SurteesFerrari 2463. GP 3. červenec Francie Remeš
(Výsledky)bezrámu|80x80pixelůZávod Jack BrabhamBrabham-Repco BT20 Jack BrabhamKolo Lorenzo BandiniFerrari 246Pole Lorenzo BandiniFerrari 2464. GP 16. červenec Velká Británie Brands Hatch
(Výsledky)bezrámu|103x103pixelůZávod Jack BrabhamBrabham-Repco BT20Kolo Jack BrabhamBrabham-Repco BT20Pole Jack BrabhamBrabham-Repco BT205. GP 24. červenec Nizozemsko Zandvoort
(Výsledky)80x80pixelůZávod Jack BrabhamBrabham-Repco BT20Kolo Denny HulmeBrabham-Repco BT20Pole Jack BrabhamBrabham-Repco BT206. GP 7. srpen Německo Nürburgring
(Výsledky)bezrámu|80x80pixelůZávod Jack BrabhamBrabham-Repco BT20Kolo John SurteesFerrari 246Pole Jim ClarkLotus-Climax 337. GP 7. srpen Itálie Monza
(Výsledky)80x80pixelůZávod Ludovico ScarfiottiFerrari 246Kolo Ludovico ScarfiottiFerrari 246Pole Mike ParkesFerrari 2468. GP 2. říjen USA Watkins Glen
(Výsledky)bezrámu|80x80pixelůZávod Jim ClarkLotus-Climax 43Kolo John SurteesLotus-Climax 33Pole Jack BrabhamBrabham-Repco BT209. GP 23. říjen Mexiko Hermanos Rodríguez
(Výsledky)bezrámu|80x80pixelůZávod John SurteesFerrari 246Kolo Richie GintherBRM P261Pole John SurteesFerrari 246
Monako První závod mistrovství světa nové formule s třílitrovým motorem se jel v Monaku. Jen málo týmů bylo na nové předpisy připraveno, několik týmů startovalo do závodu s motory z roku 1965, nebo si na ně upravilo těžší motory pro sportovní vozy.
Některé tréninky byly natočeny pro film Grand Prix. Byl to premiérový závod závodního týmu McLaren a osmiválce Repco na novém podvozku Brabham BT19 z roku 1966. Tým McLaren debutoval nikoliv v tradičních novozélandských závodních barvách zelené, černé a stříbrné, ale v bílé a zelené, aby režisér Grand Prix John Frankenheimer mohl ve filmu použít McLaren jako dvojníka fiktivních vozů Yamura. 1 John Surtees, ačkoliv se stále zotavoval z havárie v Mosport Parku, vedl 14 kol před Jackie Stewartem, Jochenem Rindtem a Dennym Hulmem, dokud se mu neporouchal diferenciál a nepředal vedení Stewartovi. Hulme odstoupil, zatímco Graham Hill a Jim Clark se přetahovali o třetí místo, než Clarkovi vypovědělo službu zavěšení. Lorenzo Bandini mezitím překonával rekord kola, než musel zvolnit, aby se neopotřebovaly přední brzdy. Stewart zvítězil před Bandinim, Graham Hill byl třetí a Bob Bondurant čtvrtý, což byl jediný vůz, který projel cílem v extrémním závodě. Nová pravidla znamenala, že vozy musely dokončit 90 % závodní vzdálenosti, aby byly klasifikovány a měly nárok na body, což znamenalo, že zatímco Guy Ligier a Jo Bonnier stále závodili, byli považováni za dostatečně pozadu na to, aby skutečně odstoupili. Tento závod dodnes drží rekord v nejmenším počtu klasifikovaných jezdců v jednom závodě v historii Formule 1.
Belgie Délka závodu byla oproti předchozímu ročníku zkrácena z 32 na 28 kol. Více než polovina závodního pole vypadla v prvním kole kvůli silnému dešti a na startu druhého kola zůstalo jen sedm závodníků. Čtyři jezdci vyjeli a havarovali v prudké zatáčce Burnenville, kde byla silná dešťová stěna. Jo Bonnier havaroval se svým Cooperem T81, který zůstal balancovat na parapetu, přední polovina vozu ve vzduchu. BRM P261 Jackieho Stewarta narazil do telefonního sloupu a poté přistál v příkopu v Masta Kink, což vedlo k tomu, že zůstal na 25 minut uvězněn ve svém BRM vzhůru nohama, do poloviny pasu v palivu. Grahamu Hillovi a Bobu Bondurantovi, kteří vyjeli poblíž Stewarta, se ho podařilo zachránit pomocí diváckého nářadí. Jack Brabham dostal se svým vozem Brabham BT19 při výjezdu z Masta Kink v rychlosti 135 km/h smyk, ale získal zpět kontrolu nad vozem a vrátil se do závodu. Na trati bylo tolik vody, že se dostala do motoru Climaxu v Lotusu 33 Jima Clarka a zaplavila ho, takže i on vypadl v prvním kole. Celé první kolo se jelo pod zelenými vlajkami.