Sezóna Formule 1 1974 byla 25. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 15. mistrovských a 3 nemistrovské závody. Mistrovství světa se konalo mezi 13. lednem a 6. říjnem.

Obhájce titulu Jackie Stewart v sezóně 1974 nezávodil, protože na konci předchozí sezóny oznámil svůj odchod. Emerson Fittipaldi (McLaren) a Clay Regazzoni (Ferrari) šli do posledního závodu šampionátu se stejným počtem bodů, ale Regazzoni v závodě propadl kvůli problémům s ovladatelností vozu a Fittipaldiho čtvrté místo mu zajistilo druhé vítězství v šampionátu jezdců. Byl to také první titul pro McLaren a první z mnoha titulů pro tým sponzorovaný cigaretovou značkou Marlboro.

V průběhu sezóny zemřeli dva jezdci Formule 1: Peter Revson zemřel během tréninku na Grand Prix Jihoafrické republiky a Helmut Koinigg během Grand Prix USA.

Týmy a jezdci Účastník Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky Číslo Jezdci Závody John Player Team Lotus Lotus-Ford 72E76 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 1 Ronnie Peterson Vše 2 Jacky Ickx Vše 31 Tim Schenken 15 Elf Team Tyrrell Tyrrell-Ford 005006007 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 3 Jody Scheckter Vše 4 Patrick Depailler Vše Marlboro Team Texaco Yardley Team McLaren McLaren-Ford M23 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 5 Emerson Fittipaldi Vše 6 Denny Hulme 1–3, 5–15 33 Mike Hailwood 1–11 David Hobbs 12–13 Jochen Mass 14–15 56 Denny Hulme 4 Motor Racing Developments Brabham-Ford BT42BT44 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 7 Carlos Reutemann Vše 8 Richard Robarts 1–3 Rikky von Opel 4–9 Carlos Pace 10–1534 Teddy Pilette 5 March Engineering Beta Utensili March-Ford 741 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 9 Hans-Joachim Stuck 1–6, 8–15 Reine Wisell 7 10 Howden Ganley 1–2 Vittorio Brambilla 3–15 Scuderia Ferrari SpA SEFAC Ferrari 312B3-74 Ferrari 001/11 3,0 F12 11 Clay Regazzoni Vše 12 Niki Lauda Vše Team BRM BRM P160EP201 BRM P142 3,0 V12BRM P200 3,0 V12 14 Jean-Pierre Beltoise Vše 15 Henri Pescarolo 1–11, 13 Chris Amon 14–15 37 François Migault 1–6, 8–11, 13 UOP Shadow Racing Shadow-Ford DN1DN3 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 16 Peter Revson 1–2 Brian Redman 4–6 Bertil Roos 7 Tom Pryce 8–15 17 Jean-Pierre Jarier 1–2, 4–15 Team Surtees Bang & Olufsen Team Surtees Memphis International Team Surtees Surtees-Ford TS16 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 18 Carlos Pace 1–7 José Dolhem 9, 15 Derek Bell 10–14 19 Jochen Mass 1–11 Jean-Pierre Jabouille 12 José Dolhem 13 Helmut Koinigg 14–15 30 Dieter Quester 12 Frank Williams Racing Cars Iso-Marlboro-Ford FW Ford Cosworth DFV 3,0 V8 20 Arturo Merzario Vše Richard Robarts 7 21 Tom Belsø 3–4, 7, 10 Gijs van Lennep 5, 8 Jean-Pierre Jabouille 9 Jacques Laffite 11–15 Team Ensign Team Ensign with Theodore Racing Dempster International Team Ensign Ensign-Ford N174 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 22 Rikky von Opel 1 Vern Schuppan 5–11 Mike Wilds 12, 14-15 25 13 Scribante Lucky Strike Racing McLaren-Ford M23 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 23 Dave Charlton 3 Trojan-Tauranac Racing Trojan-Ford T103 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 23 Tim Schenken 4, 6, 8, 10–12 29 13 41 5 AAW Racing Team Surtees-Ford TS16 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 23 Leo Kinnunen 7, 9, 13 43 10, 12 44 5 Hesketh Racing March-FordHesketh-Ford 731 308 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 24 James Hunt Vše 31 Ian Scheckter 12 Maki Engineering Maki-Ford F101 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 25 Howden Ganley 10–11 Embassy Racing with Graham Hill Lola-Ford T370 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 26 Graham Hill Vše 27 Guy Edwards 1–2, 4–11 Peter Gethin 10 Rolf Stommelen 12–15 John Goldie Racing with Hexagon John Goldie Racing with Radio Luxembourg Allied Polymer Group Brabham-Ford BT42BT44 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 28 John Watson Vše 34 Carlos Pace 9208 Lella Lombardi10 Pinch Plant Ltd Lyncar-Ford 006 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 29 John Nicholson 10 Team Gunston Lotus-Ford 72E Ford Cosworth DFV 3,0 V8 29 Ian Scheckter 3 30 Paddy Driver 3 Dalton-Amon International Amon-Ford AF101 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 30 Chris Amon 4, 6, 11 22 13 30 Larry Perkins 11 Dempster International Racing Team March-Ford 731 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 35 Mike Wilds 10 Scuderia Finotto Brabham-Ford BT42 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 31 Carlo Facetti 13 32 Helmut Koinigg 12 43 Gérard Larrousse 5, 9 Blignaut Embassy Racing Tyrrell-Ford 004 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 32 Eddie Keizan 3 Token Racing Token-Ford RJ02 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 32 Ian Ashley 11 35 12 42 Tom Pryce 5 David Purley 10 The Chequered Flag Racing with Richard Oaten Brabham-Ford BT42 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 42 Ian Ashley 14–15 Team Canada F1 Racing Brabham-Ford BT42 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 50 Eppie Wietzes 14 Vel's Parnelli Jones Racing Parnelli-Ford VPJ4 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 55 Mario Andretti 14–15 Penske Cars Penske-Ford PC1 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 66 Mark Donohue 14–15

Změny před sezónou Během zimní přestávky došlo k poměrně velkému počtu změn mezi jezdci: Po vítězství v šampionátu v roce , ale poté, co se ve druhé polovině sezóny trápil, Emerson Fittipaldi odešel z Lotusu do McLarenu. Mike Hailwood se přestěhoval ze Surtees, aby zaujal místo jeho týmového kolegy. Fittipaldiho místo v Lotusu zaujal Jacky Ickx z Ferrari. Nový šéf Ferrari Luca di Montezemolo podepsal oba jezdce BRM z roku 1973, Claye Regazzoniho a Nikiho Laudu. Bývalý jezdec Ferrari Arturo Merzario našel místo ve Williamsu (zapsán jako Iso-Marlboro), zatímco BRM najal Henriho Pescarola a Françoise Migaulta vedle Jeana-Pierra Beltoise, který u týmu zůstal. Poté, co Francois Cevert zemřel a Jackie Stewart odešel, tak Tyrrell podepsal Jodyho Schecktera z McLarenu a pilota Formule 2 Patricka Depaillera. Bývalý jezdec McLarenu Peter Revson našel místo v Shadow vedle Jeana-Pierra Jariera, který přišel z March. Poté, co v roce 1973 jezdil na částečný úvazek, odjel Jochen Mass celou sezónu za Surtees. Wilson Fittipaldi opustil Brabham, aby založil svůj vlastní tým F1 pro rok 1974. Richard Robarts zaplatil, aby zaujal místo v britském týmu. March povýšil jejich pilota Formule 2 Hanse-Joachima Stucka do jejich týmu Formule 1 vedle Howdena Ganleyho z Williamsu. Tým Grahama Hilla Embassy Racing vstoupil do sezóny se šasi od Lola poté, co přestal odebírat šasi od Shadow, které využíval v roce 1973. Tým Hesketh vstoupil do sezóny s vlastnoručně vyrobeným šasi poté, co v předchozí sezóně využíval šasi od March.

Změny během sezóny Během sezóny debutovalo pět týmů s vlastním šasi: Při Grand Prix Španělska debutoval Chris Amon se svým prvním vlastním šasi, ale později snahu vzdal a odešel do BRM. Ve stejném závodě Trojan-Tauranac Racing najal Tima Schenkena, aby řídil jejich vůz, který byl vyvinut z jejich šasi Formule 5000. Token Racing (název inspirovaný křestními jmény majitelů Tonyho a Kena) debutoval při Grand Prix Belgie s Tomem Prycem za volantem. Slavný americký závodní tým Penske vstoupil do Grand Prix Kanady a Grand Prix USA s vlastním šasi. K řízení byl najat Mark Donohue. Ve stejných dvou závodech nastoupil tým Parnelli Jones s vozem inspirovaným Lotusem 72, finančně podporovaným firmou Firestone a budoucím šampionem Mario Andrettim za volantem. Toto jsou některé ze změn mezi jezdci v průběhu sezóny: March po dvou závodech nahradil Howdena Ganleyho pilotem Formule 2 Vittoriem Brambillou. Peter Revson zemřel během tréninku při Grand Prix Jihoafrické republiky, když jeho vůz Shadow utrpěl poruchu zavěšení a narazil do svodidel. Shadow následně najal jezdce Formule 5000 Briana Redmana, jezdce Formule 2 Bertila Roose a Toma Pryce, který debutoval na začátku sezóny s Tokenem. Richard Robarts byl propuštěn Brabhamem, když přišel lépe finančně zabezpečený Rikky von Opel. Carlos Pace přestoupil ze Surtees, aby dokončil sezónu v Brabhamu. Mike Hailwood opustil Formuli 1 poté, co těžce havaroval se svým McLarenem při Grand Prix Německa. David Hobbs se vrátil do Formule 1 po třech letech, aby převzal jeho místo, než Jochen Mass přestoupil z týmu Surtees. Helmut Koinigg zahynul během Grand Prix USA při nehodě připomínající Cevertovu nehodu na stejné trati o rok dříve. Když jeho auto narazilo do bariéry, při nárazu se rozlomilo a Koinigg byl sťat. Surtees snížil svůj provoz na jeden vůz pro příští sezónu.

Kalendář Pořadí Grand Prix Okruh Datum 1 Grand Prix Argentiny Autódromo Oscar Alfredo Gálvez, Buenos Aires 13. leden 2 Grand Prix Brazílie Autodromo de Interlagos, São Paulo 27. leden 3 Grand Prix Jihoafrické republiky Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand 30. březen 4 Grand Prix Španělska Circuito Permanente Del Jarama, Madrid 28. duben 5 Grand Prix Belgie Nivelles-Baulers, Nivelles 12. květen 6 Grand Prix Monaka Circuit de Monaco, Monte Carlo 26. květen 7 Grand Prix Švédska Scandinavian Raceway, Anderstorp 9. červen 8 Grand Prix Nizozemska Circuit Zandvoort, Zandvoort 23. červen 9 Grand Prix Francie Dijon-Prenois, Prenois 7. červenec 10 Grand Prix Velké Británie Brands Hatch, Kent 20. červenec 11 Grand Prix Německa Nürburgring, Nürburg 4. srpen 12 Grand Prix Rakouska Österreichring, Spielberg 18. srpen 13 Grand Prix Itálie Autodromo Nazionale di Monza, Monza 8. září 14 Grand Prix Kanady Mosport Park, Bowmanville 22. září 15 Grand Prix USA Watkins Glen International, New York 6. říjen

Změny v kalendáři Grand Prix Španělska byla přesunuta z Montjuïc do Jaramy v rámci střídání události mezi dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Velké Británie byla přesunuta ze Silverstone do Brands Hatch. Grand Prix Nizozemska byla přesunuta z konce července na polovinu června. Grand Prix Francie byla přesunuta z Charade na nově vybudovaný okruh Dijon-Prenois.David Hayhoe, Formula 1: The Knowledge – 2nd Edition, 2021, page 36

Změny předpisů

Technické předpisy Byly nařízeny samotěsnící odlamovací palivové spojky, aby se snížilo riziko požáru při nehodách.

Sportovní předpisy Sezóna 1974 byla první, ve které měly týmy stálá závodní čísla od závodu k závodu poté, co byl tento systém zaveden od Grand Prix Belgie 1973. Čísla byla přidělována na základě umístění týmů v šampionátu konstruktérů v roce 1973. Od tohoto okamžiku si každý tým měnil čísla pouze v případě, že měl jezdce, který vyhrál mistrovství světa jezdců – vítězný jezdec získal číslo 1 a jeho týmový kolega číslo 2 a tým, který měl tato čísla dříve, přešel na nově uvolněná čísla. (Tím se stal rok 1974 anomálií, protože neexistoval žádný mistr světa, jelikož Jackie Stewart odešel. Ronnie Peterson získal číslo 1 jako lépe umístěný jezdec v týmu Lotus, který získal pohár mezi konstruktéry. Když se tato situace znovu objevila v letech a , tak bylo použito číslo 0). Tento systém znamenal, že například Tyrrell, který už nikdy nezískal žádný titul, si udržoval čísla 3 a 4 až do změny systému číslování v roce . Poprvé bylo přesně nařízeno, jak se mají jezdci seřadit na startovním roštu před startem závodu.

Výsledky a pořadí

Grands Prix