Sezóna Formule 1 1973 byla 24. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 15. mistrovskýchResults of the 1973 FIA International Championships, 1974 FIA Yearbook, Grey Section, pages 104–105 a 2 nemistrovské závody. Mistrovství světa se konalo mezi 28. lednem a 7. říjnem.
Mistrovství světa jezdců vyhrál potřetí Jackie Stewart, závodící za Elf Team Tyrrell. Mezinárodní pohár konstruktérů získal John Player Team Lotus. V posledním závodě sezóny Stewartův týmový kolega Francois Cevert havaroval během sobotního tréninku a byl okamžitě mrtev. Tým Tyrrell ze závodu odstoupil a předal titul konstruktérů Lotusu. Následně Stewart zveřejnil své rozhodnutí z Formule 1 odejít, o kterém ale rozhodl již dříve.
Britský jezdec Roger Williamson zemřel také během sezóny při tragické havárii při Grand Prix Nizozemska, kde traťoví komisaři dorazili na místo nehody příliš pozdě a jeho kolega David Purley nebyl schopen osvobodit Williamsona z hořícího vraku.
Týmy a jezdci Účastník Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky Jezdci Závody John Player Team Lotus Lotus-Ford 72D72E Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Emerson Fittipaldi Vše Ronnie Peterson Vše Elf Team Tyrrell Elf Tyrrell-Ford 005006 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Jackie Stewart Vše François Cevert Vše Chris Amon 14–15 Motor Racing Developments Ceramica Pagnossin Team MRD Hexagon of Highgate Brabham-Ford BT37BT42 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Carlos Reutemann Vše Wilson Fittipaldi Vše Andrea de Adamich 4–6, 8–9 Rolf Stommelen 11–14 John Watson 9, 15 Yardley Team McLaren McLaren-Ford M19AM19CM23 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Denny Hulme Vše Peter Revson 1–7, 9–15 Jody Scheckter 3, 8–9, 14–15 Jacky Ickx 11 Scuderia Ferrari SpA SEFAC Ferrari 312B2312B3 Ferrari 001/1 3,0 F12Ferrari 001/11 3,0 F12 Jacky Ickx 1–9, 13 Arturo Merzario 1–3, 6, 8, 12–15 Clarke-Mordaunt-Guthrie Racing Team Pierre Robert March-Ford 721G731 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Mike Beuttler 1–7, 9–15 Reine Wisell 7–8 STP March Racing Team STP March / Wheatcroft Racing March Racing Team March-Ford 721G731 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Jean-Pierre Jarier 1–3, 5–8, 12, 14–15 Henri Pescarolo 4 Roger Williamson 9–10 Brooke Bond Oxo - Rob Walker Team Surtees Brooke Bond Oxo Team Surtees Ceramica Pagnossin Team Surtees Team Surtees Surtees FINA-Ford TS9ATS9BTS14A Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Mike Hailwood Vše Carlos Pace Vše Luiz Bueno 2 Andrea de Adamich 3 Jochen Mass 9, 11, 15 Marlboro BRM BRM P160CP160D BRM P142 3,0 V12 Jean-Pierre Beltoise Vše Clay Regazzoni 1–13, 15 Niki Lauda Vše Peter Gethin 14 Frank Williams Racing Cars Iso-Marlboro-Ford FX3BIR Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Nanni Galli 1–2, 4–6 Howden Ganley Vše Jackie Pretorius 3 Tom Belsø 7 Henri Pescarolo 8, 11 Graham McRae 9 Gijs van Lennep 10, 12–13 Tim Schenken 14 Jacky Ickx 15 UOP Shadow Racing Shadow-Ford DN1 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Jackie Oliver 3–15 George Follmer 3–15 Brian Redman 15 Scribante Lucky Strike Racing Lotus-Ford 72D Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Dave Charlton 3 Blignaut Lucky Strike Racing Tyrrell-Ford 004 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Eddie Keizan 3 Embassy Racing Shadow-Ford DN1 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Graham Hill 4–15 Martini Racing Team Tecno PA123/6 Tecno Series-P 3,0 F12 Chris Amon 5–6, 9–10, 12 LEC Refrigeration Racing March-Ford 731 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 David Purley 6, 9–11, 13 Hesketh Racing March-Ford 731 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 James Hunt 6, 8–10, 12–15 Team Ensign Ensign-Ford N173 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Rikky von Opel 8–10, 12–15
Změny před sezónou V top týmech došlo k relativně málo změnám, ale ne méně než obvykle dále v pořadí: Továrně podporovaný tým Matra se stáhl z Formule 1. Už před sezónou zredukovali svůj provoz na jeden vůz a po sezóně skončil úplně. S podporou Universal Oil Products a technickou podporou od bývalého designéra BRM Tonyho Southgate vstoupil tým ze série Can-Am Shadow Racing Cars do sezóny 1973 Formule 1. Shadow s sebou přivedl svého jezdce ze série Can-Am Jackieho Olivera a podepsal šampiona série Can-Am z roku 1972 George Follmera. Nakonec tým prodal šasi novému vlastnímu týmu Grahama Hilla – Embassy Racing. Lotus podepsal Ronnieho Petersona z Marche. Hill se přestěhoval z Brabhamu, kde jeho místo zaujal Andrea de Adamich. Ital přišel ze Surtees, kde jeho místo zaujal Carlos Pace. Poté, co Pace a Henri Pescarolo odešli, musel Frank Williams najít dva nové jezdce: Howdena Ganleyho z BRM a Nanniho Galliho z Tecna. Tecno podepsalo posledního jezdce Matry, Chrise Amona.E. Young. Forza Amon. A biography of Chris Amon. Harper Collins (2003) Auckland, p. 164-6. BRM podepsalo smlouvu s Clayem RegazzonimGill (1976) pp.300–301 a s Niki Laudou vedle Jeana-Pierra Beltoise. Jednalo se o zlaté trio jezdců, ale podařilo se jim získat pouze dvanáct bodů a tým skončil sedmý v šampionátu konstruktérů. Mírnou útěchou pro Regazzoniho, který přes zimu opustil Ferrari, bylo to, že italský tým skončil jen o jedno místo výše se stejným počtem bodů. Poté, co Peterson a Lauda opustili March, podepsali tým Jeana-Pierra Jarier. Jarier měl za tým jezdit ve Formuli 2, ale dostal také místo ve Formuli 1. Jeho sezóna ve Formuli 1 byla obtížná a během roku se klasifikoval pouze jednou, ale podařilo se mu získat titul ve Formuli 2 dominantním způsobem.
Změny během sezóny Budoucí mistr světa James Hunt debutoval při Grand Prix Monaka, řídil soukromý vůz March 731 přihlášený týmem Hesketh Racing. Byl to také debut týmu. V tomto závodě debutoval také David Purley pro tým LEC Refrigeration Racing, což byl jeho vlastní tým sponzorovaný jeho rodinnou chladicí společností. Stejně jako Hunt řídil March 731. Tým LEC se vrátil s vlastním šasi v roce . Po pěti závodech Nanni Galli oznámil svůj odchod z Formule 1. Jeho místo v týmu Franka Williamse ve zbývající části sezóny zaujalo sedm různých jezdců. Šampion britské Formule 3 ze sezóny 1972 Rikky von Opel objednal šasi Formule 1 pro svůj tým ve Formuli 3 Ensign. Tým debutoval při Grand Prix Francie. Při Grand Prix Velké Británie debutoval dvojnásobný britský šampion Formule 3 Roger Williamson. Teprve ve svém druhém závodě, Grand Prix Nizozemska, havaroval a zemřel při následném požáru. Rolf Stommelen se vrátil do Formule 1, aby v Brabhamu nahradil Andreu de Adamicha. Ital byl těžce zraněn při hromadné nehodě na Silverstone. Trvalo třicet minut, než by vytažen z vozu. Tým Tecno skončil tři závody před koncem sezóny poté, co po několika sporech vnikla v týmu toxická atmosféra. Jezdec Chris Amon se přestěhoval do týmu Tyrrell a začal s přípravami svého vlastního závodního týmu.
Kalendář Pořadí Grand Prix Okruh Datum 1 Grand Prix Argentiny Autódromo Oscar Alfredo Gálvez, Buenos Aires 28. leden 2 Grand Prix Brazílie Autodromo de Interlagos, São Paulo 11. únor 3 Grand Prix Jihoafrické republiky Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand 3. březen 4 Grand Prix Španělska Montjuïc circuit, Barcelona 29. duben 5 Grand Prix Belgie Circuit Zolder, Heusden-Zolder 20. květen 6 Grand Prix Monaka Circuit de Monaco, Monte Carlo 3. červen 7 Grand Prix Švédska Scandinavian Raceway, Anderstorp 17. červen 8 Grand Prix Francie Paul Ricard Circuit, Le Castellet 1. červenec 9 Grand Prix Velké Británie Silverstone Circuit, Silverstone 14. červenec 10 Grand Prix Nizozemska Circuit Zandvoort, Zandvoort 29. červenec 11 Grand Prix Německa Nürburgring, Nürburg 5. srpen 12 Grand Prix Rakouska Österreichring, Spielberg 19. srpen 13 Grand Prix Itálie Autodromo Nazionale di Monza, Monza 9. září 14 Grand Prix Kanady Mosport Park, Bowmanville 27. září 15 Grand Prix USA Watkins Glen International, New York 7. říjen
Změny v kalendáři Kalendář byl rozšířen z 12 na 15 závodů: Grand Prix Brazílie se jela poprvé na Autodromo de Interlagos a Grand Prix Švédska se jela poprvé na Scandinavian Raceway. Grand Prix Nizozemska se vrátila do kalendáře poté, co byla v roce zrušena kvůli bezpečnostním opatřením, které nebyly dokončeny včas. Opatření zahrnovala nový asfalt, nové bariéry, změnu uspořádání okruhu a novou řídicí věž závodu.
Další změny: Grand Prix Belgie a Grand Prix Monaka si vyměnily místa v kalendáři, takže závod v Monaku se jel druhý v sezóně. Belgický závod také přinesl neoficiální označení Grand Prix Evropy pro rok 1973.Peter Higham, The Guinness Guide to International Motor Racing, page 71 Grand Prix Španělska byla přesunuta z Jaramy do Montjuïc v rámci střídání události mezi dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Belgie přesunuta z Nivelles-Baulers na Circuit Zolder a Grand Prix Velké Británie byla přesunuta z Brands Hatch na Silverstone. Grand Prix Francie byla přesunuta z okruhu Charade na okruh Paula Ricarda.
Změny předpisů
Technické předpisy Minimální hmotnost vozu byla zvýšena z 550 kilogramů na 575 kilogramů.
Sportovní předpisy Jezdci před závodem absolvovali celé zahřívací kolo. Dříve vozy vytvořily provizorní startovní rošt kousek za oficiálním startovním roštem a poté se jednoduše přesunuly z jednoho startovního roštu na druhý, aby zahájily závod. Systém číslování týmů byl formalizován: Od druhého závodu sezóny byli týmoví kolegové spárováni: jezdci Lotusu dostali čísla 1 a 2, jezdci Tyrrellu čísla 3 a 4 a tak dále. Čísla přidělená každému týmu se ještě během několika závodů změnila. Před pátým závodem v kalendáři bylo stanoveno pevné pořadí číslování týmů na zbytek sezóny. Pro sezónu byla čísla přidělena na základě umístění v šampionátu konstruktérů ze sezóny 1973. Poté týmy neměnily čísla, pokud nevyhrály šampionát mezi jezdci nebo nepodepsaly úřadujícího mistra světa, nebo pokud tento nebo jiný tým ze soutěže nevypadl. V sezóně 1973 se poprvé ve Formuli 1 objevil Safety car v podobě Porsche 914 při Grand Prix Kanady. Pojem safety car byl však oficiálně představen až o dvacet let později, v sezóně .
Výsledky a pořadí
Grands Prix Pořadí Grand Prix Pole position Nejrychlejší kolo Vítěz závodu Vítězný tým Pneumatiky Výsledky 1 Grand Prix Argentiny Clay Regazzoni Emerson Fittipaldi Emerson Fittipaldi Lotus-Ford Výsledky 2 Grand Prix Brazílie Ronnie Peterson Emerson Fittipaldi Denny Hulme Emerson Fittipaldi Lotus-Ford Výsledky 3 Grand Prix Jihoafrické republiky Denny Hulme Emerson Fittipaldi Jackie Stewart Tyrrell-Ford Výsledky 4 Grand Prix Španělska Ronnie Peterson Ronnie Peterson Emerson Fittipaldi Lotus-Ford Výsledky 5 Grand Prix Belgie Ronnie Peterson François Cevert Jackie Stewart Tyrrell-Ford Výsledky 6 Grand Prix Monaka Jackie Stewart Emerson Fittipaldi Jackie Stewart Tyrrell-Ford Výsledky 7 Grand Prix Švédska Ronnie Peterson Denny Hulme Denny Hulme McLaren-Ford Výsledky 8 Grand Prix Francie Jackie Stewart Denny Hulme Ronnie Peterson Lotus-Ford Výsledky 9 Grand Prix Velké Británie Ronnie Peterson James Hunt Peter Revson McLaren-Ford Výsledky 10 Grand Prix Nizozemska Ronnie Peterson Ronnie Peterson Jackie Stewart Tyrrell-Ford Výsledky 11 Grand Prix Německa Jackie Stewart Carlos Pace Jackie Stewart Tyrrell-Ford Výsledky 12 Grand Prix Rakouska Emerson Fittipaldi Carlos Pace Ronnie Peterson Lotus-Ford Výsledky 13 Grand Prix Itálie Ronnie Peterson Jackie Stewart Ronnie Peterson Lotus-Ford Výsledky 14 Grand Prix Kanady Ronnie Peterson Emerson Fittipaldi Peter Revson McLaren-Ford Výsledky 15 Grand Prix USA Ronnie Peterson James Hunt Ronnie Peterson Lotus-Ford Výsledky
Bodový systém Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo sedm nejlepších výsledků z kol 1-8 a šest nejlepších výsledků z kol 8-15.
Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:
Umístění1.2.3.4.5.6.Body964321Zdroj:
Pořadí jedzců