Sezóna Formule 1 1971 byla 22. sezónou Mistrovství světa Formule 1, závodní série pořádané pod hlavičkou Mezinárodní automobilové federace (FIA). Sezóna zahrnovala 11. mistrovských a 8 nemistrovských závodů. Mistrovství světa se konalo mezi 6. březnem a 3. říjnem.
Jackie Stewart, závodící za Tyrrell, vyhrál svůj druhý šampionát jezdců. Tyrrell vyhrál svůj první a jediný pohár konstruktérů. Jejich vůz poháněl slavný Cosworth DFV V8, zatímco soupeři BRM a Ferrari využívali samostatně navržené motory V12. Mistrovský tým z roku Lotus měl po smrti svého jezdce a šampiona Jochena Rindta slabou sezónu, ve které experimentoval s motorem s plynovou turbínou a pohonem všech čtyř kol, ale skončil jen pátý v celkovém pořadí.
Dva piloti Formule 1 přišli v této sezóně o život při závodění: Pedro Rodríguez havaroval se svým Ferrari 512 v červenci při závodě Interserie na okruhu Norisringu a Jo Siffert zemřel v říjnu při ohnivé havárii během Victory Race v Brands Hatch.
Byla to první sezóna, kde v každém mistrovském závodě startovalo minimálně 22 vozů, kromě Grand Prix Monaka, kde startovalo pouze 18 vozů.
Týmy a jezdci Účastník Konstruktér Šasi Motor Pneumatiky Jezdci Závody Gold Leaf Team Lotus World Wide Racing Lotus-Ford 72C72D Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Emerson Fittipaldi 1–3, 5–8, 10–11 Reine Wisell 1–5, 7–8, 10–11 Dave Charlton 4, 6 Lotus-Pratt & Whitney 56B Pratt & Whitney STN76 tbn David Walker 4 Reine Wisell 6 Emerson Fittipaldi 9 Scuderia Ferrari SpA SEFAC Ferrari 312B312B2 Ferrari 001 3,0 F12Ferrari 001/1 3,0 F12 Jacky Ickx Vše Clay Regazzoni Vše Mario Andretti 1–4, 7, 10–11 STP March Racing Team March-Ford 711 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Ronnie Peterson 1–4, 6–11 Alex Soler-Roig 1–5 Nanni Galli 5–6, 9–11 Niki Lauda 8 Mike Beuttler 10 March-Alfa Romeo 711 Alfa Romeo T33 3,0 V8 Andrea de Adamich 1–2, 5–7, 9, 11 Nanni Galli 3–4, 7–8 Ronnie Peterson 5 Elf Team Tyrrell Elf Tyrrell-Ford 001002003 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Jackie Stewart Vše François Cevert Vše Peter Revson 11 Bruce McLaren Motor Racing McLaren-Ford M19AM14A Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Denny Hulme 1–8, 10–11 Peter Gethin 1–7 Jackie Oliver 6, 8–9 Penske/K.F. White Racing McLaren-Ford M19A Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Mark Donohue10–11 David Hobbs11 Motor Racing Developments Brabham-Ford BT33BT34 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Graham Hill Vše Tim Schenken 2–11 Ecurie Evergreen Brabham-Ford BT33 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Chris Craft10–11 Scribante Lucky Strike Racing Brabham-Ford BT33 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Dave Charlton 1 Yardley Team BRM BRM P160P153 BRM P142 3,0 V12 Pedro Rodríguez 1–5 Jo Siffert Vše Howden Ganley Vše Vic Elford 7 Helmut Marko 8–11 Peter Gethin 8–11 George Eaton 10 John Cannon 11 Équipe Matra Sports Matra MS120B Matra MS71 3,0 V12 Chris Amon 1–7, 9–11 Jean-Pierre Beltoise 2–6, 10–11 Brooke Bond Oxo - Rob Walker Auto Motor und Sport Eifelland Team Surtees Team Surtees Surtees-Ford TS9TS7 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 John Surtees Vše Rolf Stommelen 1–10 Brian Redman 1 Derek Bell 6 Mike Hailwood 9, 11 Sam Posey 11 Gijs van Lennep 11 Frank Williams Racing Cars March-Ford 701711 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Henri Pescarolo Vše Max Jean 5 Ecurie Bonnier McLaren-Ford M7C Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Jo Bonnier 1, 7–9, 11 Helmut Marko 7 Team Gunston March-Ford 701 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 John Love 1 Brabham-Ford BT26A Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Jackie Pretorius 1 Gene Mason Racing March-Ford 711 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Skip Barber 3–4, 10–11 Stichting Autoraces Nederland Surtees-Ford TS7 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Gijs van Lennep 4 Jo Siffert Automobiles March-Ford 701 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 François Mazet 5 Clarke-Mordaunt-Guthrie Racing March-Ford 711 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Mike Beuttler 6–9 Shell Arnold Team March-Ford 701 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Jean-Pierre Jarier 9 Jolly Club of Switzerland Bellasi-Ford F1 70 Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Silvio Moser 9 Pete Lovely Volkswagen Inc. Lotus-Ford 69 Special Ford Cosworth DFV 3,0 V8 Pete Lovely 10–11
Změny před sezónou Zatímco Lotus a Tyrrell si ponechali svou sestavu z roku , dále se v sestavách odehrálo poměrně hodně změn: Ferrari podepsalo Maria Andrettiho vedle svých jezdců z roku 1970 Jackyho Ickxe a Claye Regazzoniho. March podepsal zbrusu novou sestavou: Ronnie Peterson, který předtím řídil soukromě přihlášeného Marche, Àlex Soler-Roig, pro kterého to byla první jízda na plný úvazek, a Andrea de Adamich. Ital jezdil v roce 1970 s Alfou Romeo poháněnou McLarenem a spolu s projektem Alfa Romeo se pro tento rok přesunul do týmu March. Peterson a Soler-Roig mezitím nadále používali motory Cosworth. Jo Siffert přestoupil z týmu March do týmu BRM, vedle stálého jezdce Pedra Rodrígueze a debutanta Howdena Ganleyho. Jack Brabham přestal závodit a najal dvojnásobného šampiona Grahama Hilla, aby jezdil za jeho tým. Ve druhém monopostu byl místo Rolfa Stommelena najat Tim Schenken, který se přestěhoval do týmu Surtees. Schenken předtím jezdil za tým Franka Williamse, ale přilákal Henri Pescarola z Matry. Williams také přešel ze šasi De Tomaso na March.
Změny během sezóny Andrea de Adamich sdílel pohon March-Alfa Romeo s Italem Nanni Gallim. Galli také nahradil Àlexe Soler-Roiga, když Španěl opustil tým. Při Grand Prix Rakouska debutoval budoucí šampion Niki Lauda. Lotus experimentoval s vozem 56B s pohonem všech čtyř kol, poháněným plynovou turbínou. Přestože motor nedosáhl konkrétního úspěchu, vynikající šasi a klínovitá karoserie v nadcházejících letech posloužily jako inspirace pro několik vítězných týmů v šampionátu. Dne 11. července byl na Norisringu v Norimberku v Západním Německu zabit Pedro Rodríguez, když řídil Ferrari 512 M v závodě sportovních vozů Interserie. V té době byl čtvrtý v šampionátu Formule 1. Před Grand Prix Rakouska přešel Peter Gethin z McLarenu do BRM. Jeho místo obsadil Jackie Oliver a poté Mark Donohue. Pro Gethina to vypadalo jako úspěšný krok, protože jen o měsíc později vyhrál Grand Prix Itálie s nejvyšší průměrnou rychlostí v historii Formule 1. Ukázalo se však, že to bylo jeho jediné umístění na stupních vítězů a ironicky nikdy nevedl ani kolo, když v posledním kole tohoto závodu v Monze poskočil ze čtvrtého místa na první.
Kalendář Pořadí Grand Prix Okruh Datum 1 Grand Prix Jihoafrické republiky Kyalami Grand Prix Circuit, Midrand 6. březen 2 Grand Prix Španělska Montjuïc circuit, Barcelona 18. duben 3 Grand Prix Monaka Circuit de Monaco, Monte Carlo 23. květen 4 Grand Prix Nizozemska Circuit Zandvoort, Zandvoort 20. červen 5 Grand Prix Francie Paul Ricard Circuit, Le Castellet 4. červenec 6 Grand Prix Velké Británie Silverstone Circuit, Silverstone 17. červenec 7 Grand Prix Německa Nürburgring, Nürburg 1. srpen 8 Grand Prix Rakouska Österreichring, Spielberg 15. srpen 9 Grand Prix Itálie Autodromo Nazionale di Monza, Monza 5. září 10 Grand Prix Kanady Mosport Park, Bowmanville 19. září 11 Grand Prix USA Watkins Glen International, New York 3. říjen
Změny v kalendáři Grand Prix Španělska byla přesunuta z Jaramy do Montjuïc v rámci střídání události mezi dvěma okruhy. Stejně tak byla Grand Prix Velké Británie přesunuta z Brands Hatch na Silverstone a Grand Prix Kanady byla přesunuta z Mont-Tremblant do Mosport Parku. Grand Prix Francie byla přesunuta z okruhu Charade na nově vybudovaný okruh Paula Ricarda. Grand Prix Německa se vrátila na Nürburgring po zásadních bezpečnostních změnách na okruhu. Akace byla přesunuta na Hockenheimring v roce poté, co jezdci odmítli závodit na Nürburgringu ve stavu, v jakém byl.
Zrušené závody Grand Prix Argentiny byla pravděpodobně omylem uvedena v předběžném kalendáři plánovaném na 24. ledna. Okruh Autódromo Oscar y Juan Gálvez se však po desetileté nepřítomnosti musel nejprve osvědčit v závodě mimo Formuli 1.David Hayhoe, Formula 1: The Knowledge records and trivia since 1950 – 2nd Edition, 2021, page 35. Grand Prix Belgie byla původně naplánována na 6. června, ale byla zrušena, protože majitelé tratí a úřady nedokázaly uvést okruh Circuit de Spa-Francorchamps do souladu s povinnými bezpečnostními standardy, což znamenalo, že venkovský okruh byl považován za nevhodný pro závody vozů Formule 1. Grand Prix Mexika byla původně naplánována na 24. října, ale v srpnu byla zrušena kvůli organizačním problémům a nezájmu kvůli nedávné smrti mexického jezdce Pedra Rodrígueze. Dále se objevily velké obavy o bezpečnost návštěvníků, které vyvstaly z Grand Prix Mexika 1970.
Změny předpisů
Sportovní předpisy Maximální závodní vzdálenost pro Grand Prix byla snížena ze 400 km na 325 km.
Bezpečnostní předpisy Bylo nařízeno, že jezdec by měl být schopen se evakuovat nebo být evakuován ze svého kokpitu do 5 sekund.
Výsledky a pořadí
Grands Prix Pořadí Grand Prix Pole position Nejrychlejší kolo Vítěz závodu Vítězný tým Pneumatiky Výsledky 1 Grand Prix Jihoafrické republiky Jackie Stewart Mario Andretti Mario Andretti Ferrari Výsledky 2 Grand Prix Španělska Jacky Ickx Jacky Ickx Jackie Stewart Tyrrell-Ford Výsledky 3 Grand Prix Monaka Jackie Stewart Jackie Stewart Jackie Stewart Tyrrell-Ford Výsledky 4 Grand Prix Nizozemska Jacky Ickx Jacky Ickx Jacky Ickx Ferrari Výsledky 5 Grand Prix Francie Jackie Stewart Jackie Stewart Jackie Stewart Tyrrell-Ford Výsledky 6 Grand Prix Velké Británie Clay Regazzoni Jackie Stewart Jackie Stewart Tyrrell-Ford Výsledky 7 Grand Prix Německa Jackie Stewart François Cevert Jackie Stewart Tyrrell-Ford Výsledky 8 Grand Prix Rakouska Jo Siffert Jo Siffert Jo Siffert BRM Výsledky 9 Grand Prix Itálie Chris Amon Henri Pescarolo Peter Gethin BRM Výsledky 10 Grand Prix Kanady Jackie Stewart Denny Hulme Jackie Stewart Tyrrell-Ford Výsledky 11 Grand Prix USA Jackie Stewart Jacky Ickx François Cevert Tyrrell-Ford Výsledky
Bodový systém Body získalo šest nejlepších klasifikovaných jezdců. Mezinárodní pohár konstruktérů započítával pouze body jezdce s nejvyšším umístěním v každém závodě. Pro Mistrovství i Pohár se počítalo pět nejlepších výsledků z kol 1-6 a čtyři nejlepší výsledky z kol 7-11.
Čísla bez závorek jsou mistrovské body a čísla v závorkách představují celkový počet získaných bodů. Body byly udělovány v následujícím systému:
Umístění1.2.3.4.5.6.Body 9 6 4 3 2 1Zdroj:
Pořadí jedzců Jezdec RSA ESP MON NED FRA GBR GER AUT ITA CAN USA Body 1 Jackie Stewart 2 1 1 11 1 1 1 Ret Ret 1 5 62 2 Ronnie Peterson 10 Ret 2 4 Ret 2 5 8 2 2 3 33 3 François Cevert Ret 7 Ret Ret 2 10 2 Ret 3 6 1 26 4 Jacky Ickx 8 2 3 1 Ret Ret Ret Ret Ret 8 Ret 19 5 Jo Siffert Ret Ret Ret 6 4 9 DSQ 1 9 9 2 19 6 Emerson Fittipaldi Ret Ret 5 3 3 Ret 2 8 7 NC 16 7 Clay Regazzoni 3 Ret Ret 3 Ret Ret 3 Ret Ret Ret 6 13 8 Mario Andretti 1 Ret DNQ Ret 4 13 DNS 12 9 Peter Gethin Ret 8 Ret NC 9 Ret Ret 10 1 14 9 9 10 Pedro Rodríguez Ret 4 9 2 Ret 9 11 Chris Amon 5 3 Ret Ret 5 Ret Ret 6 10 12 9 12 Reine Wisell 4 NC Ret DSQ 6 NC 8 4 5 Ret 9 13 Denny Hulme 6 5 4 12 Ret Ret Ret Ret 4 Ret 9 14 Tim Schenken 9 10 Ret 12 12 6 3 Ret Ret Ret 5 15 Howden Ganley Ret 10 DNQ 7 10 8 Ret Ret 5 DNS 4 5 16 Mark Donohue 3 DNS 4 17 Henri Pescarolo 11 Ret 8 NC Ret 4 Ret 6 Ret DNS Ret 4 18 Mike Hailwood 4 15 3 19 John Surtees Ret 11 7 5 8 6 7 Ret Ret 11 17 3 20 Rolf Stommelen 12 Ret 6 DSQ 11 5 10 7 DNS Ret 3 21 Graham Hill 9 Ret Ret 10 Ret Ret 9 5 Ret Ret 7 2 22 Jean-Pierre Beltoise 6 Ret 9 7 7 Ret 8 1 — Jackie Oliver Ret 9 7 0 — Brian Redman 7 0 — Gijs van Lennep 8 DNS 0 — Jo Bonnier Ret DNQ DNS 10 16 0 — David Hobbs 10 0 — Nanni Galli DNQ Ret DNS 11 12 12 Ret 16 Ret 0 — Helmut Marko DNS 11 Ret 12 13 0 — Andrea de Adamich 13 Ret Ret NC Ret Ret 11 0 — Vic Elford 11 0 — François Mazet 13 0 — John Cannon 14 0 — George Eaton 15 0 — Mike Beuttler Ret DSQ NC Ret NC 0 — Skip Barber DNQ NC Ret NC 0 —